Připadám si úplně debilně. Fakt. A nejradši bych se na všechno vykašlala. Po dlouhý době jsem se rozhodla, že začnu přemýšlet a dopadlo to katastrofálně. Bohužel nevim, co dál, teda ne, že bych to někdy věděla, ale tohle je vážně krize s velkým Ká protože teď to nevím vůbec, absolutně ne. Je mi divně, normálně divně, ale nemám si na co stěžovat.Mám pořád živější sny a je mi z toho špatně. Zas nic nestíhám, prostor je rychlejší než já atakdále atakdále. Takže jsem se vlastně nikam nepohnula, možná jsem ještě někde níž/vzádu/nebotakněco.
číst dál